Pomník padlým, vytvořený sochařem Antonínem Hlouškem, byl odhalen 10. června 1923. Nese jména padlých ze Staré Hutě z obou světových válek. V první světové válce muži bojovali za Rakousko nebo legie. Po druhé světové válce dorazily sovětské jednotky a došlo k tragédii při lovu ryb granáty, kdy zemřeli dva chlapci.
Pomník padlým zhotovil z hořického pískovce říčanský sochař Antonín Hloušek. Odhalen byl 10. června 1923. Při této slavnostní příležitosti byla uspořádána zábava v místním hostinci U Holečků, na které se vybrala částka, která pokryla náklady na zhotovení pomníku. Slavnosti se zúčastnil veliký počet návštěvníků, kroniky uvádějí až tři tisíce lidí. Součástí pomníku jsou desky se jmény padlých starohuťských rodáků. V letech 1914 – 1918 byla do 1. světové války povolána většina mužů, řada z nich padla na straně Rakouska. Někteří přešli do ruských, francouzských a italských legií a bojovali proti Rakousku a Německu. Mnozí se vrátili se zraněním nebo podlomeným zdravím. Huťský občan francouzský legionář František Jindáček padl v bitvě u Terronu (Vouziers) 22. 10. 1918, téměř na konci války. Válečný život byl těžký také v zázemí, kde se nebojovalo. Lidé trpěli nedostatkem potravin, topiva a dalších věcí potřebných k životu.
Deska ve středu pomníku se vztahuje ke 2. světové válce (1939 - 1945), kdy byla naše obec součástí protektorátu Čechy a Morava ovládaným nacistickým Německem. Starohuťští občané žili ve strachu, nejistotě a strádání. Někteří se zúčastnili odboje proti fašismu a zaplatili za to životem nebo vězněním v koncentračním táboře (Josef Hašek, Alois Tesárek) nebo byli zastřeleni na konci války při střetu s ustupujícími německými vojáky (Ferd. Vrtal, hajný Josef Dvořák). Dva muži – železničář Antonín Havelka a budoucí strojvůdce Karel Kadlec padli na barikádě při Pražském povstání. Židovské rodiny Karpelesova a Franklova zahynuly v koncentračním táboře. Starohuťský rodák Antonín Oktábec byl členem Sokola, působil v odboji, spolupracoval s parašutistickým výsadkem Anthropoid a v Praze zajistil Janu Kubišovi úkryt po atentátu na říšského protektora Heydricha. Byl zatčen i se svou manželkou Vlastou a oba byli v Mauthausenu popraveni. Dagmar Schartová, narozená v roce 1920 ve Staré Huti č. 125, dcera dobříšského starosty Adolfa Scharta, byla spolu se svými rodiči popravena za heydrichiády v červnu roku 1942. Řada mladých lidí byla nasazena na nucené práce v Německu.
12. 5. 1945 dorazily do Staré Hutě jednotky 2. ukrajinského frontu maršála Malinovského a tím zde válka skončila. Podle kroniky téhož dne na břehu Huťského rybníka došlo k neštěstí – sovětští vojáci lovili ryby za pomoci ručních granátů. Při předčasném výbuchu byl usmrcen jeden voják a střepiny zasáhly přihlížející místní chlapce - sedmnáctiletý Josef Vermach zemřel na místě a osmnáctiletý Jan Kos o dva dny později v nemocnici.
Antonín Oktábec
Zpět na úvodní stránku QR kódů
