Po uzavření starohuťských železáren v roce 1926 přišel o práci i slévárenský mistr Josef Svojitka. V roce 1930 zahájil vlastní podnikání po odkoupení části zařízení. Po druhé světové válce předal prosperující podnik svému synovi. Firma SVOAS byla později znárodněna, ale rodina Svojitkových v ní i nadále působila. Od roku 1991 je v provozu slévárna pod vedením Aleše Svojitky.
Po uzavření starohuťských železáren a propuštění všech 250 zaměstnanců v roce 1926 přišel o práci i slévárenský mistr Josef Svojitka. Ten část zařízení odkoupil a v roce 1930 uvedl do provozu vlastní podnik. Začínal velmi skromně, ale po konci druhé světové války předával svému synovi už prosperující podnik s třicítkou zaměstnanců. Zanedlouho byla firma SVOAS znárodněna a dále provozována jako družstevní podnik, avšak rodina Svojitkových v ní působila i během komunismu. Ve Staré Huti se tehdy mimo jiné vyráběla malá litinová kamna, která vyhřívala štábní vozy vojsk Varšavské smlouvy, pod původní značkou.
Slévárna (původně SVOAS - Svojitka a syn) působí pod vedením pana Aleše Svojitky po restituci v roce 1991 v obci i nadále a je jedním z mála provozů, které pro výrobu využívají ruční formování do pískových forem. Umělecké odlitky z této dílny jsou vystavovány v České republice i ve světě. Bratr Aleše, Josef, provozuje v areálu prodejnu spojovacího materiálu.
Zaměstnanci SVOAS 1942
Kamínka SVOAS
Odlitek Trabant Socha Trabant D. Černého v Berlíně
Provoz slévárny dnes
