Rybník Strž byl rozšířen v 18. století a pod jeho hrází vznikl v roce 1768 hamr nazvaný Josefodol, kde se zpracovávalo železo z hutí. V 30. letech 19. století byla zavedena moderní technologie - pudlovna s válcovnou. Pohon válcovny byl jako první v Čechách nahrazen parním strojem. Po zrušení v roce 1848 byl objekt přestavěn na strojírnu a později vyhořel. V roce 1935 Václav Palivec nabídl místo k doživotnímu užívání Karlu Čapkovi a Olze Scheinpflugové. Čapek zde napsal několik děl a místo bylo oblíbené i u jeho pražských přátel. Po Čapkovi Strž užívala Olga Scheinpflugová až do roku 1948, kdy byla nemovitost znárodněna. V 60. letech byl zde zřízen Čapkův památník, který po celkové rekonstrukci slouží jako muzeum.
Rybník Strž byl z původně menší vodní plochy rozšířen do dnešní podoby v 18. století. Pod jeho hrází byl v roce 1768 na místě bývalého mlýna zřízen hamr, později nazvaný Josefodol, kde se zkujňovalo železo vyrobené v hutích. Od 30. let 19. století byli přizváni do Staré Hutě osvědčení hutní odborníci a výsledkem jejich působení bylo zavedení tehdy nejpokrokovější technologie - zřízení pudlovny s válcovnou, právě v Josefodole. Provoz byl spuštěn v roce 1840, avšak pohon válcovny vodním kolem byl příliš slabý. Proto byl za účasti odborníka E. Thomase nahrazen parním strojem. Pohon válcovny parním strojem zde byl zaveden jako první v Čechách. Produkce však byla finančně ztrátová a tak byla v roce 1848 zrušena. Poté byl objekt přestavěn na strojírnu, provozovanou pražským továrníkem C. F. Breitfeldem. Výroba tu setrvala až do roku 1890, kdy továrna vyhořela a nebyla již na tomto místě obnovena. Zbylé stavby byly využívány k příležitostnému ubytování železárenských dělníků a celý areál pustl.
V roce 1935 jej tehdejší majitel, místní podnikatel a velkostatkář Václav Palivec nabídl k doživotnímu užívání umělcům – manželům Karlu Čapkovi a Olze Scheinpflugové. Spisovatel a herečka zde trávili volný čas, místo si velmi oblíbili a zvelebili stavby i zahradu. Čapek zde napsal několik svých děl , např. Cestu na sever, Bílou nemoc, První partu. Místo, pro něž se vžil název Strž, bylo cílem řady návštěv jeho pražských přátel. Po smrti manžela v prosinci roku 1938 užívala Strž Olga Scheinpflugová až do do roku 1948, kdy byla nemovitost znárodněna a nadále využívána k nájemnímu bydlení. Na začátku 60. let 20. století zde byl zřízen Čapkův památník, jehož expozice byly v průběhu času obnovovány a nyní poskytují moderní muzejní služby široké veřejnosti.
Správní budova strojírny, dnes Památník Karla Čapka
Václav Hataj, možná podoba mlýna u výpusti rybníka Strž
Starý náhon strojírny v zahradě Památníku Karla Čapka
Zleva F. Peroutka, K. Čapek a O. Scheinpflugová na Strži
