Jiří Pešek

Já osobně jsem se s házenou setkala jen zběžně, nejsem také žádný sportovec. Ale když probíhal nábor dívek věkové kategorie 7 -12 let, kam patří moje dcera, neváhala jsem ani minutu a jak to tak maminky dělávají, rozhodla za ní. Děvčata trénuje Jirka, který mě, a asi i děvčata, zaujal už jen tím, že je začal oslovovat jménem, aniž by se na něj ptal. Prostě ho zaregistroval během jejich pokřikování na sebe.  Od první minuty je vedl s citem, ale velice nekompromisně. Přesto, nebo spíš právě proto, má jejich respekt a téměř za každého počasí se schází na hřišti 2x týdně na hodinový tréninkový maraton. Zatím je to baví a maminky se nestačí divit, jak jsou jejich děťátka poslušná, vybičovaná a snaživá.

Tak jsem si řekla: Co já o tom člověku vlastně vím? A nestačila jsem se divit. Jiří Pešek. Místní rodáci ho jistě znají, znají i jeho tatínka, který propadl házené, stejně jako celá rodina. S ohledem na čtyři sourozence pana Peška – tatínka – se nyní jedná o velice rozvětvenou rodinu, kde se mnoho z nich házené věnuje. Důkazem toho je snímek z Rodinného turnaje, kterého se celá rodina zúčastnila (týmy musí být složeny bez ohledu na věk pouze z rodinných příslušníků) v roce 2003 a 2013, a oba tyto turnaje vyhrála.

Za zmínku také stojí to, že minimálně polovina hráčů huťského družstva tvoří blízcí či vzdálenější členové původní rodiny Pešků.

Jiří Pešek, dnes 37 letý tatínek dvou klučinů, Kuby a Honzíka, dokázal v tomto sportu maximum a získal všechna možná ocenění. Házenou hraje už od 6 let a díky ní se zná již od dětství se svou manželkou Janou, která také hraje od svých 7 let házenou ve Staré Huti. Již v roce 1991 získal v Poháru ČR – žáků 3. místo. Za dorostence získal v roce 1995 kromě 3. místa na Mistrovství ČR také titul Nejlepšího střelce. Od roku 1994 hrál 2. ligu za Starou Huť. V roce 1998 se pak tým Staré Huti dostal svým vítězstvím do 1. ligy. V roce 2005 pak obsadil 1. místo v Českém poháru. Nepřetržitě hrál náš tým 1. ligu až do roku 2009! Pak z vlastní vůle odešli muži hrát krajskou soutěž s ohledem na okolnosti, které tento sport provází (nedostatek hráčů, finanční náročnost soutěží, rodinné povinnosti a podobně). Musíme si uvědomit, že jde o amatérský sport, který nemá příliš finanční podpory, protože bohužel není v takovém povědomí jako jiné sporty.

Osobními úspěchy Jirky Peška jsou pak tituly nejlepšího střelce v sezoně 2008-09, nejlepšího hráče roku 2008, nepřetržitě se však umísťoval v tabulce nejlepších střelců a hráčů.

Uvědomme si, že jak 1. liga, tak 2. liga má 12 mužstev, v každém je pak cca 12 hráčů. Být mezi těmi všemi jeden z nejlepších není vůbec jednoduché. A především dlouhodobě.

V roce 2006 získal Jiří Pešek titul „Mistr národní házené“. To asi hovoří za vše.

V uplynulých několika sezónách také hostoval za Sokol Krčín a Avia Čakovice, kde hrál buď 1. ligu, nebo 2. ligu, ovšem s tím, že vítězstvím postoupili do ligy první.

Jeho dosavadní trenérská kariéra zahrnuje 8 leté trénování žáků, z nichž někteří s ním nyní hrají za muže a pak 2 leté trénování žen. Nyní se věnuje již zmíněným žákyním.

Je mi líto, že přes dlouholetou tradici házené v naší obci a stále se zvyšující počet obyvatel se nezdá, že by stejnou úměrou byl zájem o tento sport. Děvčata zatím trénují v počtu 11.  Ovšem na to, aby se z nich postavil soběstačný tým, by bylo potřeba děvčátek více. O chlapcích ani nemluvím. Zájem neprojevují a spíše je láká fotbal. Pravda, je mezi nimi jeden, který se účastní mnoha tréninků házené i po svém fotbalovém tréninku, i když spíš jako pomocník trenéra. Díky Ondro!

Co říci závěrem… Chci poděkovat všem, kdo jednak reprezentují obec (ať už v házené, nebo fotbalu, nebo v čemkoli jiném, ať už muži nebo ženy nebo děti), jednak se věnují nové generaci sportovců a ne jen proto z nich vychovat vrcholové sportovce, ale prostě jen proto, aby se sport stal součástí jejich života. Všichni se tomu věnují ve svém volném čase a zadarmo. Všichni do jednoho do toho ještě investují.  Ale všichni to dělají s nadšením. A tím nadšením naštěstí nakazí své okolí. A za to obrovské díky. A díky Jirkovi Peškovi za čas a energii, kterou věnuje našim dětem.

Marie Guillenová